Neznám člověka, který nemá rád filmové komedie a divadelní veselohry.

Zastánci velkorysého přerodu odborářského kulturního domu v městské kulturní centrum pro Mladou Boleslav a její okolí nepřesvědčili zastupitelstvo.

V Mladé Boleslavi řeší zapeklitou otázku, co je a co není kýč.

Sociologický průzkum kulturních přání obyvatel Mladé Boleslavi jeho autoři z místního Domu kultury označují za ojedinělý v České republice. Dokládají to pozitivní reakcí ministerstva kultury a osobním uznáním samotného ministra Dostála.

Časy, kdy k prohřátým prázdninovým večerům patřila návštěva letního kina, jsou pryč a obávám se, že nenávratně.

Když v době své slávy John Lennon prohlásil, že komu je přes třicet let, tomu se nedá věřit, tak si jeho slova vzala za své mládež po celém světě. Když ne úplně po celé planetě, tak určitě tam, kde Lennonova hláška byla slyšet.

Pamatuji, že na diskotéku stačil kotoučový magič, obyčejný gramec a pár pašovaných singlů.

Pod pojmem kulturní dům se mi vybavují spíše nekulturní asociace na rozdíl od jiných veřejných objektů, jakými jsou například divadlo, klub, galerie, klubovna, kino a hospoda.

Petr Halíček v ústřední roli vykastrovaného grošáka Střihouna v inscenaci Příběh koně podle povídky ruského literárního klasika Lva Nikolajeviče Tolstého na malé scéně Městského divadla v Mladé Boleslavi moc lichotivě o člověčím světě nemluví. To však neznamená, že by jím vyřčená slova neodpovídala realitě.

V Bělé pod Bezdězem vystavuje (od 14.2. do 4.3. 2005) obrazy dvojice výtvarníků narozená a vystudovaná v Bělorusku a donedávna přechodně ubytovaná v utečeneckém táboře Jezová.