V Jincích se na veřejné akci teatrálně odmítající americkou vojenskou základnu na českém území sešlo dvě stě hulákajících občanů a padesát hysterických novinářů.
Jak uvedl internetový zpravodaj Aktuálně.cz, iniciativu jineckých demonstrantů podporují například filosof Erazim Kohák, publicista Petr Uhl, Humanistické hnutí, Česká strana národně sociální, Jihočeské matky nebo Islámská nadace v Praze. Nad tím výčtem mě napadá ledacos, ale ponechávám ho bez komentáře. Dostavil se také jinecký občan Aleš Novák a s americkou vlajkou přes rameno bez emocí pravil: "Jsem tady s vlajkou, aby se netvrdilo, že všichni v Jincích jsou proti základnám. Lidem chybí informace, aby se mohli rozhodnout, zda jsou pro či proti." Přičemž dodal, že sám není zatím pro ani proti.
Lidi na demonstraci v Jincích křičeli: „Ne základnám.“ Mávali i podobně popsanými transparenty. „O radaru má rozhodnout lid,“ znělo také jedno z populistických hesel. Křičeli ho demonstranti, opisují novináři a ohánějí se jím politici rudého a růžového smýšlení. A právě z toho mám obavy. Ve škole mě učili, že o předání moci komunistům v poválečném Československu rozhodl lid. Čímž jsem byl odsouzen žít čtyřicet let v nedemokratické společnosti a ekonomicky uvadajícím státu. A protože je únor a pamatuji si, že celou druhou polovinu minulého století (a možná i nadále) každoročně bolševici zdůrazňovali, že únor 1948 byl vítězstvím lidu, dovoluji si v únoru 2007 před vůlí lidu varovat.
You must be logged in to post a comment.