Při sledování, jak si tuzemské fotbalové kluby prohazují trenéry a jak se na prvoligovém jevišti zjevují trenérští novici, nejsou bez zajímavosti aktivity členů realizačního týmu české reprezentace.
Jednomu asistentovi Petru Radovi skončila smlouva v Jablonci a hned pro jistotu podepsal jinou v Teplicích, druhý asistent Jaroslav Šilhavý si místo sparťanské rezervy našel práci v ligovém Kladně.
Jako by tušili, že reprezentační angažmá není na věky a možná už nebude mít dlouhého trvání. Chovají se prozřetelněji, než hlavní trenér Karel Brückner, jenž si kupodivu práci nehledá. Buď už zažádal o vyměření penze, nebo si je místem u reprezentačního mančaftu jistější více, než chlapi židlí u hostinského stolu.
Ani v té nejzapadlejší hospodě však nemá žádný štamgast stálý flek zadarmo. Musí si ho každodenními výkony zasloužit a navíc pravidelně platit. „A von Karel někomu platí?“ zaznělo od vedlejšího stolu. „Ježíšmarjá, to vám nepovím,“ odpověděl jsem bez dalšího přípodotku a polknul řádný hlt z čerstvě natočeného půllitru.
You must be logged in to post a comment.